HISTORIE CHATY

Původní bouda tu byla pravděpodobně postavena v roce 1940. Sloužila jako kasárna a celnice na hranici protektorátu Čechy a Morava. Po válce byla opravena a začala se využívat pro rekreační pobyty. V průběhu let se tu potom vystřídalo několik majitelů, například Gumárny Zubří nebo Báňské strojírny Ostrava, zkráceně Bastro- tak se chatě dnes někdy ještě říká. Ze starších názvů se můžete setkat také se jmény Radost nebo Selanka. Za války i po ní se používalo jména "Barák", méně často pak Německá bouda nebo Kasárna.

Pokud byste se chtěli dozvědět více o historii Antariku, máme o ní na chatě malou publikaci s fotkami, a také několik starých táborových kronik (např. z let 1961-1962, 1968, 1975 ad.). Více historických fotek najdete zde .

ZE STARÝCH KRONIK

Nahlédneme-li do kroniky a jiných spisů obce Valašsá Senice, pocházejících z období II.světové války, dozvíme se další zajímavé údaje o historii chaty.

Mnohé zápisy o II.světové válce byly do kronik vlastně vloženy, dopsány až po ní. Kroniky byly totiž obcím před válkou odebrány a uskladněny, a zpátky se navrátily až později. V letech 1939-45 se tedy zakládaly kroniky nové nebo se vedly jen kroniky školní. Těchto písemných válečných dokumentů se nám mnoho nedochovalo. Někdy nebyly žádoucí pro nový režim, někdy je pálili i samotní autoři, kteří v nich za války byli nuceni vyjadřovat proněmecký postoj.

Z kroniky Valašské Senice do roku 1945

V kronice obce Valašská Senice (pod kterou chata patří) sice válečné události zaznamenány jsou, ale očividně byly dopsány až po válce a celých šest válečných let je shrnuto asi na dvě stránky.

"Ve 2 pol. března přišla do vesnice česká finanční stráž, aby hlídala hranice. Po několika dnech byli vystřídáni německými financi, kterých přišlo nejprve asi 30. Ubytovali se v horním hostinci, potom zabrali učebnu i školní kuchyni v obecním domě. A ještě v r.1939 bylo přikročeno ke stavbě celnice na Mikolínovém vrchu (‘na baráku’). Pracovalo se za každého počasí, takže stavba o čtyřech světnicích a společ. místnostech byla hotova do jara 1940. Poněvadž polní cesta na vrch byla za deštivého počasí nesjízdná, musela se většina materiálu na staveniště vynášet. A velmi často se stalo, že materiál jeden den vynesený přes noc zmizel, čímž občané dokazovali svou “lásku” k novým obyvatelům vesnice. Pozornosti při této stavbě si zaslouží studna 42 m hluboká, na které se pracovalo ve dne i v noci."

"30.4.1945 opustili vesnici němečtí financi. Před odchodem rozprodali nebo vyměnili za potraviny a lihoviny zařízení celnice. Kotelnu, ústřední topení a koupelnu rozbili granáty, ostatní zařízení naházeli do studny.”

Z kroniky Valašské Senice 1945 - 1978

1978
V minulých létech se v držení pionýrského tábora Radost na Mikulínově vrchu, v naší obci, vystřídalo několik podniků. Nyní toto zařízení patří národnímu podniku Báňské strojírny Ostrava (BASTRO). Tento podnik nyní přikročil k podstatnému rozšíření objektu přístavbou a k rekonstrukci stávajících budov. Stavební práce provádí pracovníci OSP Vsetín. Hospodářem tohoto zařízení je s. Oldřich Bydlinský.

Z kroniky Francovy Lhoty 1979-1989 (od r. 1979 byla Valašská Senice přidružena k Francově Lhotě)

1982
Zřizovatelem Pionýrského tábora Radost ve Val. Senici je n.p. Báňské strojírny Ostrava. V letošním roce došlo ke změně správce zařízení. Dosavadní správce s. Kabornek se odstěhoval, po něm nastoupila s. Gajdošíková.

V posledních létech zde došlo k rekonstrukci a dostavbě dalších potřebných zařízení. Tyto práce prováděl okr. stavební podnik, od začátku roku 1982 se prací ujal Agropodnik Gottwaldov, pod vedením stavbyvedoucího Josefa Kliše. Pokračovaly adaptace a výstavba soc. zařízení pro chatkový tábor. V letním období se v táboře vystřídaly čtyři turnusy dětí, z toho byl jeden turnus dětí se sníženou tělesnou schopností.

1986
V prázdniny se naplnil také pionýrský tábor Radost ve Val. Senici (patří Bastro Ostrava). Celkem tři turnusy po třech týdnech. Vedoucím tábora byl prof. Hlínský a děti byly převážně z Ostravy.

1988
Ve Valašské Senici byl počátkem roku uveden do provozu lyžařský vlek od rekr. střediska Bastro, směrem dolů k Veteškům. V únoru a březnu kdy bylo dostatek sněhu, byl vlek denně v provozu. V průběhu roku byl tamtéž postaven druhý, kratší vlek (pro školní mládež) od střediska směrem do Kocůrky. (...)

Pionýrský tábor „Radost“ (BASTRO) ve Valašské Senici byl letos opět v plném provozu, vystřídaly se zde tři letní turnusy a také v zimě a o jarních prázdninách. Tábor je pěkně vybudovaný a letos byl uveden do provozu lyžařský vlek. Středisko je využíváno i zaměstnanci podniku Báňské strojírny Ostrava (BASTRO).

Z kroniky Valašské Senice od roku 1992

1992
Další rekreační středisko (...) patří Bastru v Ostravě. Původní objekt byl postaven r.1940 a v r.1983 byl zcela zrekonstruován a rozšířen. Ústředně vytápěná chata má kapacitu 76 lůžek (v letních měsících se zvyšuje o ubytování ve 12-ti čtyřlůžkových chatkách).

Srpen 1992
Počasí - stále slunečno a vedro až 32-35°C. Zase za celý měsíc jen 2x sprchlo (...). Školka, obchod i Bastro jsou bez vody a dováží cisterny.

1993
RS Bastro bylo tento rok v provozu neustále. Vedoucími jsou stále manželé Němcovi z Ostravy. Bastro má pronajatý pozemek, kde vlastní studnu.

1993
Během prázdnin se zde pohybovaly kriminální živly (...). Na Bastru vyplašili zloděje během provozu, jak se dobývali do chatek.

1997
Na chatě Selanka jsou noví majitelé p.David a p. Pukančík (...).

PAMĚTNÍK VZPOMÍNÁ...

Protože jsme se chtěli dozvědět o dávné historii Antariku ještě trochu více, navštívili jsme obecního pamětníka pana Surovce (č.p.175), který nám byl zdrojem neocenitelných dobových informací i příběhů. Tímto bychom mu rádi poděkovali. Níže se můžete dočíst něco z jeho vyprávění.

Za války, kdy byla naše chata postavena, se jí prý říkalo "Barák". Na stavbu se vozil materiál koňmi a chata (nebo celnice, chcete-li) měla i vlastní elektrárnu a studnu. Říkalo se, že jsou tam financi, ale byli to spíše vojáci na zdravotní dovolené. Dole ve Valašské Senici bydlelo asi 40 Němců a nahoře "Na Baráku" kolem 80-ti. Bylo tu více Sudetských Němců, hodně jich bylo i z Rakouska a někteří docela dobře mluvili česky.

V té době se tu pašovaly přes hranice hlavně cigarety, tabák, koně, ale třeba i cukr a další artikly. Když někoho chytili, třeba souseda s koňem, koňa mu zebrali a nabili mu. Na Baráku byla maštal pro pašované koně.

Na počátku války byla také v okolí vystavěna síť rozhleden, které měly pravděpodobně strategický význam. Tyto dřevěné rozhledny byly např. na Makytě, na Šerlavě nebo na Hradisku (Pulčiny). Po válce chátraly nebo byly rozebrány na dřevo.

Když byli Němci nuceni odejít, zůstal Barák úplně prázdný. Po válce, kdo co z vesnice potřeboval-ať Slováci nebo Moraváci-tak tam chodívali. Ani dveře tam nebyly.

Až kolem roku 1950 zde kraj Gottwaldow zřídil ozdravovnu. Bylo ale těžké chatu utáhnout, později se tedy stala podnikovým rekreační střediskem Gumárem Zubří a posléze ze stejných důvodů přešla na Báňské podniky Ostrava. Tehdy se tu začalo říkat Bastro a chatu spravovali manželé Němcovi.